Třída 5.A

     LEDEN! Před chvílí bylo září a už je tu první měsíc nového kalendářního roku 2025. A to znamená jediné! Jdeme do finále!  Nejen v prvním pololetí... Čeká nás posledních pár měsíců na prvním stupni, v naší třídě, ve stejném složení...  Zvládneme to, žádný strach.  Jaké akce a důležité termíny naše áčko čekají v tomto měsíci? Tady je nabídka: 

     Tešíte se?  Těšte se! 

Michaela Doubravová, Pavlína Jezdinská pro holky a kluky z našeho áčka :)

      Vánoce jsou časem, kdy se (v ideálním případě) zastavíme a trávíme čas s rodinou, ať už je to u vánočního stromečku, pohádek nebo u cukroví.  Na Benešovce jsme se "ladili" na tuto dobu už od počátku prosince. Uspořádali jsme úspěšný vánoční jarmark, výstavu ozdob z evropské výměny a v prvním patře hlavní budovy se objevila speciální vánočně laděná poštovní schránka.    Ta necelých 14 dní trpělivě čekala na přáníčka a vzkazy od dětí pro spolužáky, učitele a další zaměstnance školy. Tím odstartovala letošní vánoční pošta. 

     Každý vzkaz nesl jedinečný kousek vánoční atmosféry. Dohromady se sešlo více než 200 pozdravů. Jedno přání však bylo speciální - napsané pro nás všechny. Děkujeme! 

     Největší zásluhu na úspěchu vánoční pošty měli pošťáci z našeho áčka.  Nejenže připravili schránku i upoutávky, ale v den D – tedy poslední školní den před prázdninami – se oblékli do stylových uniforem a roznesli všechna přání na správná místa.  Každá třída tak dostala svou dávku vánoční radosti. Třeba i u vás nějaké originální přáníčko přibylo a vykouzlilo úsměv. 

     Za celý tým vánoční pošty vám přejeme krásné Vánoce! Ať jsou plné klidu, pohody a nezapomenutelných chvil s vašimi blízkými. 

Michaela Doubravová, Pavlína Jezdinská a pošťáci z 5.A

     Ve čtvrtek 19. prosince se naše áčko vydalo na adventní výlet do Slatiňan.  Jak to začalo? Sraz jsme měli na vlakovém nádraží v Pardubicích. Sešli jsme se v plném počtu a včas a tak nám nic nebránilo nasednout do vlaku plní nadšení (... a svačin ). První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Vlak vyrazil opačným směrem a zamířil do Rosic!  Hlavně kluci chvíli zvažovali, zda si z nás někdo dělá legraci, špatně jsme nastoupili, nebo jedeme na expedici úplně jinam.  "Naštěstí se vlak rozhodl změnit směr". Přes Chrudim jsme po pár minutách dorazili tam, kam jsme původně mířili. 

     Ze slatiňanského nádraží jsme vyrazili směr Švýcárna. Pěkně pěšky! Vidina vánoční vůně cukroví, přehlídka krásných ozdob, tvořivé dílny a vlastně i zvědavost nás popoháněla. 

     Švýcárna ve Slatiňanech je vlastně původně myslivna, která plnila v průběhu let hned několik funkcí. V současnosti je v ní umístěno interaktivní muzeum starokladrubského koně. Kromě historie zdejšío místa i okolí se zde pořádá množství různých akcí. Třeba ta vánoční, na kterou jsme mířili my. 

     Co jsme na Švýcárně dělali? Tvořili jsme a to s nadšením! Svíčky z včelího vosku, jejichž tvorba vyžaduje velkou trpělivost, vánoční ozdoby z korálků a drátků, nebo perníčky, které by se daly vystavit na soutěži o nejhezčí cukroví. Výsledky naší práce byly tak působivé, že by i Ježíšek zatleskal.  Také jsme si zkusili "řídit" kočár se spřežením nebo jsme se vyšplhali a maketu koně v životní velikosti. 

     Cestou zpátky jsme se zastavili u Kočičího hrádku. Řádili jsme jako loupežníci a žádný kolemjdoucí pocestný si před námi nemohl být jistý. (naštěstí nikdo nešel... ) Vybaveni odhodláním a trochou detektivního nadání jsme se pustili i do hledání kešky. Boj to byl tuhý – keška se schovávala jako myš před kocourem, ale nakonec jsme ji  objevili. Nebyla na vrcholu světa (nebo aspoň Kočičího hrádku), ale pěkně zahrabaná v houští dál od hrádku! 

     Další zastávkou byl výběh slatiňanského hřebčínu. Měli jsme štěstí a Kladrubáci byli venku a někteří nám i věnovali pozornost. Pojmenovali jsme si je po svém Pepa a Karel a nemohli se nabažit  hlazení tak velkého zvířete. Ve vší bezpečnosti a s respektem, samozřejmě.  Poslední část cesty vedla přes zámecký park, odkud jsme se vydali zpět na nádraží. Do Pardubic jsme dorazili trochu unavení, ale spokojení. 

     Co napsat na závěr? Předposlední školní den roku 2024 byl jedním slovem skvělý! Dobrodružství, tvoření, pátrání, smích – zkrátka všechno, co patří k vydařenému výletu. Kam se vydáme příště? 

Michaela Doubravová, Pavlína Jezdinská a výletníci z áčka :)

     Ve středu 18. prosince 2024 jsme na Benešovce zažili hodinu robotiky, na kterou jen tak nezapomeneme!  Přijeli za námi dva Davidové ze společnosti Visible Vision z Prahy, a nepřijeli sami. Přivezli s sebou dva robotické parťáky – Loonu a Clicbota.  A věřte, že tihle roboti nejsou žádní „plasťáci na baterky“. Byla to s nimi pořádná show! 

     Loona je roztomilý robot, který si okamžitě získal děti i dospělé.  Díky umělé inteligenci zvládá rozpoznávat obličeje, rozumí hlasovým povelům v osmi světových jazycích (u nás to byla angličtina) a reaguje na doteky. Svým chováním trochu připomíná domácího mazlíčka – umí „mluvit“  a interaktivně komunikovat.  Ovládá se přes mobilní aplikaci, kde si můžeme nastavit, co všechno bude dělat – od jednoduchých pohybů až po „mazlení“ nebo postřehovou hru. 

     Clicbot je jiná liga. Je to technologický všeuměl, kterého si můžeme přizpůsobit svým představám. Skládá se z modulů a ty si sestavíme na tisíc různých způsobů.  Dá se naprogramovat třeba tak, aby tančil, lezl po stole, nebo dokonce dělal salta! David nám ukázal, jak Clicbota rozpohyboval přes chytrou aplikaci, která kombinuje snadné programování s umělou inteligencí. Pak jsme si mohli zkusit ovládat robota i my.  

     Po dnešní prezentaci Loony a Clicbota asi ti, kteří rádi tvoří a objevují nové technologie, přepisují dopis Ježíškovi... Velké díky oběma Davidům za skvělou prezentaci a zábavu. 

Michaela Doubravová, Pavlína Jezdinská a roboťáci z 5.A