Třída 7.A

Dnešek patřil celý celičký běžkám a celodennímu výletu. Hned ráno jsme se rozdělili do tří skupin. Na rychlíky, průměrňáky (protože u nás už žádní pomalíci nejsou...) a na marody a jinak "porouchané". Posledně jmenovaní bohužel s námi na běžky nemohli a tak zůstali pod dohledem paní učitelky Hladíkové v hotelu a okolí. Také si ale udělali menší výlet do centra Benecka, k vlekům a zpět.

My ostatní jsme se pečlivě připravili a vyrazili směr Horní Mísečky. Vybaveni řízkem a spoustou dobrot ze sponzorských darů od rodičů (ještě jednou děkujeme) jsme statečně šlapali v první polovině více méně do kopce. V posledních (kilo)metrech stoupání k chatě Stopa jsme si notovali do rytmu: "bu-fet, bu-fet, bu-fet" a šlo to o fous lépe. My jsme se totiž na snězení řízku těšili a právě tam jsme si ho mohli v klidu a v teple sníst. Jsme nejen šikovní, ale i vynalézaví... okoukli jsme místní nabídku, zhodnotili svůj stav financí a našli elegantní vychytávku... někteří si koupili hranolky, které si rozdělili dvojice napůl, ke své polovině přidali řízek a super oběd bez vysokohorské přirážky byl na světě.

Z Horních Míseček jsme se jeli podívat na vyhlídku, která kamsi zmizela a výhled trochu zarostl... Hned u ní byla biatlonová střelnice. Chtěli jsme se společně vyfotografovat. A aby to nebyla prý nuda... řekla paní učitelka Doubravová, že máme udělat nějakou bláznivou fotku, ať je to legrace... Byla, ale neplánovaná... Pro obecenstvo jsme předvedli ukázkový "domino efekt" a tak nějak jsme všichni ze skupiny rychlejších popadali. Než jsme se rozmotali, narovnali končetiny i hůlky, smáli jsme se a zároveň i dohadovali, kdo za to může...

Do hotelu jsme přijeli hodinu před večeří unavení, ale spokojení. Vyšlo nám počasí a všichni jsme dojeli v pořádku. Rychlejší skupina vedená Pepou Havlíčkem dnes ujela téměr 25 km. Pomalejší skupina pod dohledem pana učitele Halíka s dozorem paní učitelky Novákové zvládla o deset km méně. Pepa se totiž nemýlil a vedl svou skupinu úmyslně oklikou...

K večeři nás čekaly obří kynuté meruňkové knedlíky a ještě navíc sladká odměna za odvedený výkon.Před druhou večeří jsme si zabalili lyže a lyžáky a po ní dobalili kufry, připravili oblečení na zítřejší běžkařské závody a na odjezd domů. Chvíli jsme u toho řádili, ale pak nás nakonec přemohla únava a všichni jsme brzy usnuli ve svých hotelových postelích. Osud Hanče a Vrbaty se nám tedy dnes vyhnul.

Michaela Doubravová, Martina Hladíková, Jiří Halík, Lenka Nováková, Josef Havlíček a běžkaři z ábéčka :)

Beneckování 3.

Třetí den prý bývá na soustředění kritický a je fajn ho mít trochu volnější. I my jsme se o to při plánování našich aktivit snažili - resp. snaha byla, ale...

Počasí za nás ráno rozhodlo, že lyžovat půjdeme po O. Na sjezdovce byla mlha, že by se za ni nemusel stydět ani Rákosníček. Ale nad ní krásné sluníčko.

Po snídani jsme se šli protáhnout. Vzali jsme to důkladně od hlavy až po prsty na nohou. Chvílemi jsme trochu skučeli, naříkali, kňourali nebo hlásili, že to prostě nejde... to nedám atp. Nebyloto vlivem namožených svalů ze soustředění... on to je setrvalý stav. Možná nám i sem tam proběhlo hlavou, že bychom se protahovat měli častěji... nebo to alepoň při "těláku" trochu méně "flákat".

Dopolední ovocnou svačinku jsme si už snědli venku před hotelem. A pak jsme měli na výběr, do čeho se pustíme. Přivezené ježdíky nebo sedáky nám posloužily jako lopaty a zkoušeli jsme postavit iglú nebo bunkr. Hodně brzy jsme to ale vzdali a raději se pokusili sjíždět strmý sráz. Po břiše nám to šlo nejlíp!

Paní učitelka Hladíková měla už ve škole plán! Chtěla hrát na sněhu ragby! Tedy ne přímo ona, ale zorganizovala nám- ho. Roman a házenkáři k tomu přidali pár pravidel, baskeťáci pár triků na bránění a matení protihráče... a o zábavu bylo postaráno. Taky jsme si zahráli "Mrazíka", fotbal a další hry s míčem i bez. Pěkně jsme se u toho zapotili a dostali hlad.

Po obědě jsme moc nezaháleli a vyrazili brzy na lyže. Počasí už bylo přímo luxusní a tak by byla škoda lenošit na pokojích. Všechna družstva brázdila svahy o 106 až do 17.hodiny a zlepšení bylo vidět u každého. Nejvíc ale u Darii, která stála na lyžích (i na běžkách) vůbec poprvé. Včera si sjezdovky zlehoulínka osahala jízdou z mírného kopečku, ale dneska se naučila jezdit jak na vleku (nejprve s dopomocí paní učitelky Martiny), obloučky v pluhu, tak i zastavit. Nejen my, ale i pan vlekař kulil oči.

Včera nás pan Skalka lákal na film Poslední závod. Vyprávěl nám o zrádnosti krkonošského počasí a Hanče s Vrbatou v tomto případě vynechat rozhodně nemohl. Zmínil, že vše ve filmu je natočené podle skutečných událostí. Pan trenér Pepa měl pro nás film už nachystaný a tak jsme se na něho dnes podívali. Rozdělili jsme si ho na etapy. Mezi prvním a druhým dílem jsme stihli večeři. Zítra většinu z nás čeká celodenní výlet na běžkách tematicky po stopách Hanče a Vrbaty. Abychom nedopadli jako oni, potřebovali jsme vědět, jak se na túru připravit. Opět proběhla názorná instruktáž i s ukázkou a podrobným výkladem v podání paní učitelky Lenky. Nabité vědomosti jsme se snažili udržet i při druhé večeři (opět se po ní velmi rychle "slehla zem"...). Před večerkou jsme si ještě stihli připravit batůžky i oblečení na zítra. Dospěláci si vše zkontrolovali. Na zítřek jsme tedy nachystaní! Snad nám počasí bude přát jako dnes.

Michaela Doubravová, Martina Hladíková, Jiří Halík, Lenka Nováková, Josef Havlíček a sjezdaři z ábéčka :)

Beneckování 2.

Po vydatné úterní snídani jsme se fofrem oblékli a vyrazili ven. Včerejší běžky vystřídalo sjezdové lyžování. Zapátrali jsme v paměti na loňské rozdělení do družstev, označkovali jsme se pomocí "rozlišováků" a hurá na kopec. Tam došlo k mírným přesunům, které budou dle úrovně pokračovat i ve středu. Alespoň se máme proč snažit jezdit co nejlépe (...tedy dospěláci doufají, že to není jediný důvod... i když nejspíš podstatný). Lyžovali jsme až do pravého poledne. Už zaběhlé trio činností "převléknout - naobědvat - odpočívat" jsme ukončili nástupem na odpolední - opět běžecký - program. Možná jsme na beneckých tratích startovali ve stejnou chvíli, jako naši biatlonisti na MS o "pár" kilometrů dál. My jsme tedy nestříleli z pušky... ale "střílet si" ze sebe vzájemně nám jde skvěle. Smích nás nepřešel ani při rozdělení na "pomalíky a rychlíky". Pepovo elitní družstvo se dnes vydalo na Žalý (cca 5 km dohromady) a družstvo průměrňákových se vydalo v jejich stopách... včerejších. Objeli jsme si okruh s dlouhým sjezdem, který jsme na etapy bravurně zvládli, a pak už to byla pohoda.

V hotelu jsme se rychle převlékli a spěchali na přednášku pana Skalky. Vedoucího oddělení ekologické výchovy z vrchlabské pobočky KRNAPu už známe z Modrokamenky a tak jsme nebyli na pochybách, že se dozvíme spoustu zajímavých věcí o přírodě a hlavně o Krkonoších. Dnes jsme si zopakovali, že jsme vlastně v tundře, proč je v Kerkonoších zejma a nevlídno, proč tu rostou tmavě zelené a chlupaté květiny a že vidět jelena na Sněžce tak trochu nejde. Také o lavinách jsme se dozvěděli nové informace, které se nám - doufejme - nikdy nebudou hodit. Na dotazy už bohužel nevyzbyl čas, neb na nás na stolech čekala večeře. Středicko ekologické výchovy chystá nový koncept přednášek pro návštěvníky tohoto kraje. Třeba se se svérázným, informacemi nabitým a poutavě přednášejícím panem Skalkou někdy opět setkáme.

Dnešní den byl do poslední minuty plný pohybu i informací. Ani jsme nestihli zaznamenat, že je svátek zamilovaných ... Možná naštěstí...

Večer jsme zakončili opět druhou večeří v podobě rohlíku s pomazánkou. Opět nám chutnalo. Alespoň nás nebudou budit "škrundavé" zvuky vycházející ze žaludku.

Michaela Doubravová, Martina Hladíková, Jiří Halík, Lenka Nováková, Josef Havlíček a jedlíci z ábéčka :)

Beneckování 1.

Vyrazili jsme na zimní soustředění! V pondělí 13. února jsme si dali v osm sraz před školou, vše potřebné jsme naložili a pan řidič nás odvezl do Krkonoš. Benecký hotel Kubát se stal na příštích pět dní naším revírem. I naše tempo je vražedné - nepromarníme ani minutu.

S vyložením všech věcí z autobusu (... a že jich bylo ... ) jsme si vypomohli dlouhým hadem a vše běželo jako dobře seřízené hodinky. I ubytování na pokojích vyšlo přesně podle našich plánů! Před obědem jsme si dokonce ještě stihli vybalit lyže a lyžáky. Na běžky došla řada až po polední, když jsme se chystali sportovat.

Hotel Kubát se vyznačuje parádní polohou. Je z něho blízko jak na vleky pro sjezdové lyžování, tak na běžecké tratě. Na ty stačilo jen trochu popojít a už jsme tam byli. Pondělní odpoledne na běžkách jsme věnovali procvičování ( u některých učení) skluzu při klasickém stylu, odšlapování, soupaži a proběhl i pokus o bruslení. "Družstvo rychlíků" se pak vydalo na menší okružní jízdu. Pomalíci i rychlíci se vrátili na hotel až chvíli před večeří. Vyvětraní, trochu unavení a spokojení. Po večeři jsme byli ještě náležitě poučeni o záludnostech (a vychytávkách) oblečení na lyže i běžky. Bylo to víc než názorné, neb jeden žák byl "popisovač" a druhý "ukazovač - oblékač". Už víme, jak si máme navléct např. kšandy, aby nám učinili co nejmenší problém, když potřebujeme ... No hodně rychle si potřebujeme odskočit. Na vše dohlížela bedlivých zrakem i sluchem zkušená horalka, paní učitelka Lenka. Velikou radost nám udělala druhá večeře! Na rohlík s pomazánkou jsme se vrhli tak, že byste koukali. Dokonce jsme si ho i sami namazali... Horský vzduch nám zdá se svědčí!

Michaela Doubravová, Martina Hladíková, Jiří Halík, Lenka Nováková, Josef Havlíček a lyžníci z ábéčka :)

Únorujeme

Spolupráce! Ta byla hlavním tématem prvního plně únorového týdne. Byla potřeba ke splnění hned několika úkolů. Byla nutná i při pomoci Shuree, aby mohla pracovat s námi. Překladatele z 5.C vystřídala "umělá inteligence" v podobě překladače a my jsme se ho velmi rychle naučili všichni ovládat. Hned je celá řada věcí jednodušší.

Bez vzájemné pomoci bychom nedokončili ani naše "kostíky". Práce s kartonem, vyřezávání, spojování pomocí nástroje... to vše se bez komunikace neobejde. Někdy byla bouřlivější, to je pravda, ale ke zdárnému konci nás i tak přivedla. Dokončené postavy už krášlí chodbu našeho patra ve škole.

Opět jsme prezentovali právě rozečtené nebo čerstvě přečtené knížky. Je skvělé, že většinu z nás čtení baví. Někteří se drží osvědčených "poseroutků", jiní knéžek s vojenskou tématikou, další hltají dívčí knížky... Snad konečně nalákáme i ty, které písmenka ještě neuchvátila.

Ve středu v Oberhofu vyběhla na trať smíšená biatlonová štafeta a my jsme se rozhodli trenérům lehce poradit. Nebo ne... nebuďme skromní! Sepsali jsme všechny kombinace, které jsou možné pro pořadí závodnic a závodníků ve štafetě, když jsou nominovaní M. Davidová, T. Voborníková, M. Krčmář a T. Mikyska. Ženy běží první dva úseky, muži třetí a čtvrtý úsek. Kdyby tedy trenéři potřebovali poradit, jsme jim k dispozici. Stačí zaťukat na dveře našeho áčka!

O moc víc jsme toho k biatlonu už bohužel nestihli. Plně nás zaměstnalo dokončení učiva o slovesech v jazyce českém, písemné dělení dvojciferným dělitelem v matematice, vyhledávání a ověřování informací o Evropě ve vlastivědě nebo lidské tělo v přírodovědě. Opět jsme pracovali ve skupinách a šlo nám to. V čem jsme naopak nebyli moc úspěšní, byl mezitřídní zápas ve vybíjené... Proti béčku jsme prohráli a to značně! Marodi, kterých bylo celý týden víc než dost, nám znatelně chyběli. Kondičku jsme si vylepšili hned v pátek sprintem přes dvě tělocvičny. Až se jaro zeptá... budeme snad připraveni.

Michaela Doubravová a sprinteři z áčka :)

Vysvědčení!

Vybrat tento týden největší událost by bylo opravdu těžké. Tento zimní týden jich nabídl hned několik.

V pondělí jsme si hned ráno šli půjčit běžecké vybavení na soustředění. Proč už teď? Protože paní učitelka je popleta... a ani ona sama neví proč, ale na Benecko hodlala odjet už příští pondělí... Chyba se stane... alespoň už máme "nafasováno". A paní učitelka nebude stát v plné horské výbavě před školou o týden dřív. Doufejme...

Další pondělní událostí byla OCHUTNÁVKA EXOTICKÉHO OVOCE. K dispozici jsme měli několik kusů manga, kiwi a granátového jablka. Paní učitelka vše nakrájela, smíchala a dokoupila šlehačku... a dobrota byla na světě! Ovocný pohár chutnal většině a těm, kteří na něj neměli chuť, pomohl jeden nejmenovaný jedlík z našeho áčka!

Pondělní události ale ještě neměly konec. Minulý týden jsme se ve třídě dohodli na barvě a potisku našich třídních památečních mikin. Díky bleskové reakci dodavatele (a práci o víkendu) jsme si mikiny nadělili k pololetnímu vysvědčení. Měli jsme z nich radost a foto je jasným důkazem!

Pak už jsme si "jen" rozdali pololetní výpis vysvědčení, který se neobešel bez hádání jmen. Všichni víme, že důležitější než číslo na "papíru" je to, co jsme se naučili, co máme v hlavě a umíme použít ve správnou chvíli. Máme možnost zrekapitulovat si, co se nám povedlo a co méně a jak to či ono vylepšit. Další vysvědčení je "až" za pět měsíců a to je dost dlouhá doba.

V úterý se paní učitelka školila a u nás ve třídě se vystřídaly suplující učitelky. Evidentně jsme se snažili, protože zpětná vazba od kolegyň naši třídní potěšila.

Ve středu jsme přivítali novou žákyni, která se do Pardubic přistěhovala až z mongolského Altaje - Gobi. Shuri zatím umí česky jen pár slov a tak nám s překladem pomohl Anand z 5.C. V deseti letech umí tlumočit do češtiny z rodné mongolštiny, pak z angličtiny a němčiny. Je to zkrátka borec! Shuree jsme se představili a aby to s našimi jmény měla snažší, máme opět jmenovky, ale tentokrát i v azbuce. Zkrátka jsme to při třetím příchodu cizince do našeho áčka "už vychytali". Byli jsme také zvědaví a nové spolužačky jsme se vyptávali. Jak to u nich chodí ve škole, co mají za předměty nebo co ji u nás zaujalo... Podle Shuree je to u nás v Čechách úplně jiné než u nich. V rámci seznamování jsme pokračovali ve výrobě našich kostlivců. Už budou téměř dokončení.

Ve čtvrtek nás zaujala informatika a v ní výuka programování v blocích formou hry Galaxie. Učíme mimozemšťana pochodovat, přeskakovat nástrahy, být úsporný v krocích... zdoláváme level za levlem a moc nás to baví. Hrů můžeme hrát i doma a to je pro některé super informace.

Z celého týdne byl pátek nejlepším dnem. Máme pololetní prádzniny! Užijte si je a v pondělí opět ve škole!

Michaela Doubravová a krotitelé mimozemšťanů z áčka :)

ÚNOROVÉ AKCE A DALŠÍ TERMÍNY NAŠEHO ÁČKA

Školní rok se nám "překulil" do druhého pololetí a prvním měsícem tohoto období je únor. A PRANOSTIKA opět praví...

Budeme doufat, že nastane konečně ta pravá zzzzzima a my si na soustředění zalyžujeme!

Jaké akce a výzvy v našem áčku nás čekají v únoru?

I v únoru pokračuje pravidelné DOUČOVÁNÍ, které je každé úterý a čtvrtek ihned po ukončení vyučování v naší třídě. Každý, kdo potřebuje cokoli dovysvětlit, ujasnit si, procvičit..., může přijít. Doučování je hrazeno z projektu MŠMT - Národní plán obnovy, je dobrovolné a pro žáky je zdarma. Doučování z angličtiny zařadila paní učitelka Stachová na středu taktéž ihned po poslední hodině.

Těšíte se? Těšte se!

Michaela Doubravová

Přeskakujeme

Při pohledu do fotografií to skoro vypadá, že jsme tento týden jen a pouze sportovali. Tak to rozhodně není. Jen fotodokumentace je rize sportovní.

Tělocvik máme hned v pondělí první hodinu a měli jsme trenérskou návštěvu. Do hodiny přišel TREN-CHA Martin Skřivánek. Učili jsme se správně provedenou skrčku přes kozu, kterou někteří z nás budou potřebovat zvládnout při talentových zkouškách do sportovní třídy na Benešovce. Šlo nám to parádně. Někteří ještě musí překonat zbytky strachu, který jim brání "prostě tu kozu přeskočit skrčno". To dáme!

V úterý odpoledne naše Viky vystupovala se skupinou synchronizovaného bruslení Hot Diamonds na zimní Olympiádě dětí a mládeže. Po krasobruslařských soutěžích se konala závěrečná exhibice a vystoupení "synchra" bylo její součástí.

My jsme se na led vydali ve čtvrtek. Do malé haly Enteria arény jsme šli s třídou 3.A. Ukázali jsme, že jsme už páťáci a zvládneme vše sami. Hurá! A ač nejsme žádní krasobruslaři... trocha tréninku bruslařských dovedností nikoho "nezabije"...vždyť je trénují i hokejisté a to (sice už trochu jinak) i v dospělém věku.

Stále se věnujeme přídavným jménům, dělení přirozených čísel, Evropě a lidskému tělu. To se nám promítlo i do výtvarné a pracovní výchovy. Na velké kartony obkreslíme spolužáka, vyřízneme obrys těla a uděláme z něho kostlivce... Až budou dílka hotová, uspořádáme výstavu.

Michaela Doubravová a tvořitelé z áčka :)

Daj-li mi medaili …

Jsme mladí, počasí je jarní a my jsme matčina nebo otcova děťátka? Na všechno máme odpověď. I na to, jak se přídavná jména píší. A také jsme si pečlivě zopakovali matematiku a vrhli jsme se znovu nejen na arabská, ale i na římská čísla. Ve vlastivědě cestujeme prstem po mapě Evropy a v přírodovědě zkoumáme lidské tělo. Použili jsme k tomu i Vexíky a putovali za jednotlivými orgány po podložce. Moc nás to bavilo. Začali jsme číst novou knížku, která nás zavede do pražské čtvrti, kde něco není v pořádku! Prašina skrývá záhadu a my už teď hádáme, co nebo kdo to bude a proč! Také cvičíme a trénujeme nejen na talentovky.

V pátek poslední hodinu nám ale tělocvičnu obsadili "šakalové". A bylo jich hodně! Po téměř třech letech hlavní trenér ŠAKu Martin Skřivánek vyhlašoval nejúspěšnější sportovce atletického klubu z Benešovky. V kategorii přípravek - páťáků mělo naše áčko zastoupení jak v pořadí dívek, tak u chlapců. Shodně třetí místa obsadila Terda a Tom Ma. ... a dostali medaili! Oběma moc gratulujeme a držíme pěsti nejen jim do dalších "bojů" na dráze i v přírodě.

A kdy a kde budeme závodit?

Je téměř jisté, že se ještě nějaké soutěže objeví ... např. lidové běhy, které se odehrávají hlavně o víkendech. V nich jde především o co největší účast! A v tom našemu áčku věříme!

Michaela Doubravová a sportovci z áčka :)

Naježení Vexíci

Ať se za uplynulým týdnem díváme z jakéhokoli úhlu pohledu, největší událostí nebyla pololetka z přírodovědy nebo konzultační odpoledne, ale robotika. Naše škola dostala pod vánoční stromeček dvě sady jednoduchých robotů VEX 123.

Tento malý barevný "puk" má mnoho možností ovládání. My pro začátek využíváme tlačítka, která jsou k dispozici přímo na těle robota. Můžeme ho tak nasměrovat vpřed, vlevo, vpravo a "Vexík" také může zatroubit. Další možností je pak programovat robota pomocí tzv. Kodéru - tj. programovací tabulka nebo prostřednictvím tabletu.

Programování v krocích jsme si už trénovali od doby distanční výuky na včelím emulátoru (Bee-Bot). Proto pro nás nebyl Vex úplnou novinkou. Uměli jsme si s programováním téměř ihned poradit a vytvářeli jsme pro robota nejrůznější dráhy a úkoly z toho, co se v penálech, lavicích a aktovkách našlo. Emulátor byl fajn, ale skutečný robot - byť tento jednoduchý - je prostě paráda a byli jsme z něho vážně nadšení.

Kromě programování se i pilně učíme. V češtině přišla na řadu přídavná jména a vzory jarní, mladý, otcův i matčin. V matematice souřadnice, v přírodovědě jsme dokončili Vesmír a ve vlastivědě se věnujeme Evropě. V úterním "těláku" jsme si výborně zaposilovali při kruhovém tréninku a v pátek jsme potrénovali na talentovky. Vyzvali jsme na "souboj" kozu. Kdo vyhrál? V 99% jsme to byli my. Jen v jednom případě koza trochu trkala... naštěstí bez následků. Však my ji zkrotíme jak roznožmo, tak skrčmo.

Michaela Doubravová a krotitelé z áčka :)