Pozor, pozor, "přidržte si čepice, hop a už jsme v Africe"...

„Přidržte si čepice, hop a už jsme v Africe“

Tak nějak bychom mohli začít dnešní povídání o tom, co se v družince událo nového. Přijel k nám host, paní cestovatelka, která přišla popovídat o cestě do Etiopie, kterou absolvovala se svým manželem cestovatelem a badatelem. Jeli tam zkoumat vzácné druhy zvířat. Nám ale paní poutavým vyprávěním přiblížila právě místní kulturu a způsob života zdejších lidí.

Páni, to byste koukali, jak moc je život v této zemi odlišný od toho našeho. Třeba obyčejné puštění kohoutku s vodou, vlastní toaleta, hotely, kde je všude čisto a můžeme mít, na co si vzpomeneme, plno knížek, okolo kterých někteří z nás jen obloukem prochází a spousta dalších věcí, které se nám Evropanům zdají naprosto samozřejmé, avšak v jiných koutech světa je to naprostý luxus, který si nemůže jen tak někdo dovolit.

Po cestě Etiopií, v našem případě alespoň ve světle „dataprojektoru“, jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, z nichž některé nám doslova vzaly dech – k čemu že jsou ty velké kanystry, které potkáte skoro na každém rohu? Ty si můžete koupit, abyste si zajistili vodu pro domácnost, pokud na ně vůbec budete mít peníze. A když vody není dostatek? Místní lidé si poradí i s vodou z kaluží.

A co takoví lidé snídají? Bývá u nich zvykem, že chovají domácí zvířata, která jim slouží k obživě. A co pro nás nemusí být pochopitelné, to jim připadá naprosto běžné – například posnídat steak ze syrového masa. Samozřejmě se jí rukama a to pouze jednou, ta druhá slouží k úplně jiným účelům a je neslušné ji při jídle používat. V Etiopii se prý také vaří výborné čaje, ovšem dobrou radou je dát si takový šálek hned po ránu, protože lavor – jakýsi mycí dřez – slouží s jednou vodou k mytí po celý den. Zkrátka vodou se zde neplýtvá, protože jí není nazbyt.

A jak že u nich vypadají jedny z lepších „hotelů“ k ubytování? To byste teprve koukali. Pokud máte to štěstí, že narazíte zrovna na ten, kde máte i vlastní sociální zařízení, můžete být spokojeni. Ale ještě se neradujte, s malováním zdí si zde příliš hlavu nelámou, a tak bychom mohli směle říci, že takováto hotelová koupelna s WC se spíše podobá toaletám na našich veřejných záchodcích. Když se však ubytujete ve skromnějším zařízení, WC je zde společné, ale jde spíše o malou místnůstku, v které byste klasickou toaletu hledali marně. Večer pak místní paní, která se zde stará o ubytované, přinese ke každým dveřím jakýsi nočník, aby hosté přes noc nemuseli nikam cestovat.

Naši cestovatelé si také na vlastní kůži mohli vyzkoušet pravdivost rčení „Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc.“ Takže v tomto případě bylo samozřejmě pohodlnější postavit si v „hotelovém pokoji – rozumějte – v tmavé malinkaté místnůstce, vlastní stan.

A jak je to vůbec s dětmi v této zemi? Samozřejmě, že pozorovaly naše cestovatele a divily se například fotoaparátu, zprvu se ho bály, ale potom se klidně nechaly vyfotit a svým podobiznám se zvesela smály. A co se teprve dělo, když paní cestovatelka čekala v autě a prohlížela si knihu o zvířatech, kterou vydal její manžel? Kolem auta se seběhly děti a povykovaly, dokud jim knihu neukázala a ony jí nemohly listovat. Byly celé nadšené.

Nejen tyto zážitky v nás tiše pozorujících zanechaly silné dojmy. Děti měly zajímavé dotazy a bylo vidět, že alespoň chvíli přemýšlí o tom, že ne všude na světě je běžné pustit si kohoutek s vodou, mít přehršel knížek a z nich přečíst často s nelibostí pouze jednu či dvě, a to ještě tu nejtenčí s velkými písmenky a hodně obrázky. Možná i pochopily, že báječná dovolená není jen povalování se v luxusním pokoji s PSP a tablety v ruce, ale je především o těch zážitcích, které se nevymažou pouhým stisknutím tlačítka „delete“ na klávesnici. A že ten obrovský bazén vody u hotelu by vystačil k důstojnému žití celé etiopské vesnici na několik týdnů či měsíců. A že máte, milí rodiče, doma děti, které si ničeho neváží? Vezměte je příště na dovolenou místo na ostrovy třeba právě do Etiopie :)

-šn-

Pozn.: Foto z druhé besedy o zvířátkách.