Prvovýstup na Sněžku

Že je Sněžka nejvyšší horou České republiky, to ví každé mimino. ALE, kdo z Vás zažil východ slunce na vrcholu Sněžky. Asi nikdo, my také ne, ale jenom do středy 4. listopadu 2015. A přitom stačilo tak málo, stačilo jen ventilovat takový bláznivý nápad před některými dobrodruhy, kteří se hned chytí. Potom už to byla pouhá rutina. Ale popořadě:  zjišťujeme meteorologickou situaci, slunce bude vycházet v 6 hodin a 43 minut, bude teplo, jasno a bezvětří, den předem vyráží na Sněžku spojka a měří trasu dětským tempem a zapisuje si časový plán výstupu, objednáváme balíček na cestu, voláme na Luční boudu, jestli bude otevřeno už od brzkého rána, oznamujeme akci dětem, které se vyjadřují a akci podpoří. Nastává den útoku na vrchol, vstáváme ve 04:15, naléváme si do flašek horký čaj, bereme balíček a vyrážíme do černočerné tmy, držíme kompaktní formaci, svítí mobily a čelovky, nikdo moc nemluví, držíme stálé tempo, abychom na Sněžce nebyli ani brzo ani pozdě. První zastávku si dáváme na Jelence, tma jak v pytli, ze tmy se ozývá jen srkání čaje a mlaskání, snídáme. Dál jde cesta strmě nahoru, občas někdo zakleje, když brkne, jdeme klečí. Na Svorové hoře začínáme rozeznávat obrysy cesty, za zády se nám začíná zbarvovat nebe do oranžova. Koukáme na jednu stranu do Čech a na druhou k sousedům do Polska na svítící města a vesnice. Sněžka je už přímo před námi, už víme jak je dobře, že trasu máme naměřenou na minuty. A konečně jsme na vrcholu, stojíme v kruhu, všichni se držíme za ruce a říkáme „zřím Tě“. Za deset minut na nejvyšší hoře Čech svítá a my jsme přitom, zíráme a jenom fotíme a fotíme. Už víme, čemu se říká zážitek na celý život. Ze Sněžky pokračujeme v celodeňáku. Ve 14.00 jsme doma a zalézáme do postele a spíme až do večeře.  Bez dobré party bychom to nedokázali. V příloze se můžete mrknout, co na soustředění děláme.

Zorka, Petra, Martin a HE2