backgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackgroundbackground
Separator

Školní družina

16. září se na nás přišla do družiny při začátku školního roku podívat městská policie. Přinesla s sebou spoustu zajímavých rad a informací, které jsme si pečlivě zapsali za uši. Poučila nás v rámci projektu "Za bezpečné dětství" o dopravních značkách, bezpečnosti při přecházení silnic, apod. Nechybělo ani téma hovorů s cizími lidmi a prevence v oblasti drog. A abychom nezůstali jen u negativních jevů a příliš si nekalili mysl, vrátili jsme se i k povinné výbavě jízdních kol a jízdě na nich. A to vám bylo věcí, o kterých jsme ani netušili, a které se nám  jistě budou hodit. Mimochodem, kontrolní otázka pro Vás, víte, od kolika let smí dítě jezdit samo na kole? :) 

- šn- 

I když se zdálo, že nám počasí nebude přát, nezalekli jsme se a karnevalovali jsme jako o život. Hudba se nesla zahradou školní družiny. Sešlo se spousta krásných masek, které byly po zásluze odměněny. Bohatým programem provázela jako každým rokem "Lucie Kikis Borhyová", o hudební složku se postarala děvčata z kroužku flétnička a nechybělo ani profesionální vystoupení tanečního country kroužku. Všechny děti se skvěle bavily a některé z nich získaly hodnotné ceny a mlsky v soutěžních disciplínách - tanec ve dvojici s balónkem, přenášení míčku, atd. 

-šn-

       17. června jsme s družinkou vyrazily na další z krásných výletů - našim cílem byl Hřebčín ve Slatiňanech patřící pod Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Podívaly jsme se na tzv. "starokladrubáky", děti si prohlédly jejich typické klabonosy. Prohlédly jsme si stáj plemenných hřebců a stáj - neboli tzv. "porodnici pro koníky", kde jsme nahlédly do soukromí klisnám a jejich hříbátkům. Upoutala nás přednáška o jménech hřebců, kteří se jmenují jedním jménem po svém otci a druhým po své matce. Podle tohoto návodu jsme s úsměvem skládaly svá koňská jména :)  Závěrem prohlídky jsme zabrousily do stáje s kočáry (prohlédly jsme si ty svatební, všední ale i závodní) a nechybělo ani malé muzeum, kde jsme si lámaly hlavu nad koňským sedlem, které sloužilo dámám se širokými sukněmi. Nezapomněly jsme ani na prohlídku koňského výběhu pod hřebčínem. Tam nás koníci přivítali z bezprostřední blízkosti. Našemu výletu nechyběla ani sladká tečka, pochutnaly jsme si na dobrých nanucích a domů si pořídily suvenýry na památku. 

-šn-

Ve středu 3. června nás navštívil malíř a kreslíř Jan Lušovský. Zabavili jsme se s kreslenými hádankami, užili si spoustu legrace a ještě k tomu získali zajímavé ceny.

-šn-

 

foto dostupné na (přejaté z): http://www.pardubice-racecourse.cz/vyznamni-hoste

Také jste někdy jako malí snili o cestě do pravěku? O lovu na mamuta? Přemýšleli jste o tom, jaké by bylo hledat kořínky rostlin, žít v jeskyni, udržovat oheň a žít v tlupě? Říkáte, že o tom někdy přemýšlíte i dnes? Proč ne, my jsme si s dětmi ze školní družinky (3. A a 2. A) přivolali kouzelné sluchátko Macha a Šebestové a najednou jsme se ocitli v tajemných Všestarech. Nejenom že jsme si mohly přímo vyzkoušet házení oštěpem, rozdělávání ohně pomocí kamínků či choroše, ale vyzkoušeli jsme si i opracovávání kůže šídlem, či kostí. Hravě jsme zvládli i obdělávání pole dřevenými nástroji. Neodradilo nás ani drcení obilí. A jak už se tak říká, bez práce nejsou koláče. Pravda, koláče to sice nebyly ale v závěru jsme si mohli pochutnat na pečených plackách z mouky, vody a medu. Mňam, to byla lahůdka...takže až příště pojedete okolo Hradce Králové, vzpomeňte si na nás a naše skvělé zážitky a místo hranolek v McDonald´s a tabletů zavítejte do Všestar :) 

-šn-

Ve středu jsme si s dětmi ze 2. B, 2. C a 3. B udělaly výlet do holického muzea dr. Emila Holuba. Všichni jsme se pobavily a k tomu něco nového se naučily. 

-šn- 

Seznam podle registračních čísel

A-3, A-7, A-08, A-10, A-12, A-14, A-15, A-16, A-17, A-18, A-20, A-21, A-23

B-01, B-02, B-03, B-04, B-06, B-07, B-08, B-09, B-10, B-11, B-12, B-13, B-14, B-17, B-18, B-19, B-21, B-22

C-02, C-03, C-06, C-07, C-08, C-10

D-01, D-02, D-06, D-07, D-09, D-10, D-11

 

 

A protože už nám venku krásně svítí sluníčko, tak neleníme a vystrkujeme růžky na hřišti školní družinky, no a když se přeci jenom trošku zakaboní, využíváme své ručky šikulky.

-šn-

Na přírodovědném kroužku jsme dokázali, že nejsme jen zdatní jedlíci, ale že se dokážeme hravě postavit i ke struhadlu a kuchyňské lince. Nejprve jsme si s naší odbornicí na zdravou výživu paní vychovatelkou Drahuškou popovídali o správném stravování a stolování, a pak jsme se dali všichni do práce, nejen všechny holčičky, ale i kluci předvedli, že domácí práce hravě zvládají.

Na přírodovědném menu stálo:

předkrm: mrkvový salát s medem, jablkem a citronem

a sladká tečka: ovocný pohár s piškoty, smetanou a ovocem (mango, banán, mandarinka, jablka, jahody).

Pracovalo se v několika týmech. Odměnou nám byl stůl plný lahůdek, u kterého si všichni popřáli "dobrou chuť".

No a aby nezůstalo jen u hodování, tak jsme se hravě dali i do mytí nádobí a úklidu.

 

-šn-

„Přidržte si čepice, hop a už jsme v Africe“

Tak nějak bychom mohli začít dnešní povídání o tom, co se v družince událo nového. Přijel k nám host, paní cestovatelka, která přišla popovídat o cestě do Etiopie, kterou absolvovala se svým manželem cestovatelem a badatelem. Jeli tam zkoumat vzácné druhy zvířat. Nám ale paní poutavým vyprávěním přiblížila právě místní kulturu a způsob života zdejších lidí.

Páni, to byste koukali, jak moc je život v této zemi odlišný od toho našeho. Třeba obyčejné puštění kohoutku s vodou, vlastní toaleta, hotely, kde je všude čisto a můžeme mít, na co si vzpomeneme, plno knížek, okolo kterých někteří z nás jen obloukem prochází a spousta dalších věcí, které se nám Evropanům zdají naprosto samozřejmé, avšak v jiných koutech světa je to naprostý luxus, který si nemůže jen tak někdo dovolit.

Po cestě Etiopií, v našem případě alespoň ve světle „dataprojektoru“, jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, z nichž některé nám doslova vzaly dech – k čemu že jsou ty velké kanystry, které potkáte skoro na každém rohu? Ty si můžete koupit, abyste si zajistili vodu pro domácnost, pokud na ně vůbec budete mít peníze. A když vody není dostatek? Místní lidé si poradí i s vodou z kaluží.

A co takoví lidé snídají? Bývá u nich zvykem, že chovají domácí zvířata, která jim slouží k obživě. A co pro nás nemusí být pochopitelné, to jim připadá naprosto běžné – například posnídat steak ze syrového masa. Samozřejmě se jí rukama a to pouze jednou, ta druhá slouží k úplně jiným účelům a je neslušné ji při jídle používat. V Etiopii se prý také vaří výborné čaje, ovšem dobrou radou je dát si takový šálek hned po ránu, protože lavor – jakýsi mycí dřez – slouží s jednou vodou k mytí po celý den. Zkrátka vodou se zde neplýtvá, protože jí není nazbyt.

A jak že u nich vypadají jedny z lepších „hotelů“ k ubytování? To byste teprve koukali. Pokud máte to štěstí, že narazíte zrovna na ten, kde máte i vlastní sociální zařízení, můžete být spokojeni. Ale ještě se neradujte, s malováním zdí si zde příliš hlavu nelámou, a tak bychom mohli směle říci, že takováto hotelová koupelna s WC se spíše podobá toaletám na našich veřejných záchodcích. Když se však ubytujete ve skromnějším zařízení, WC je zde společné, ale jde spíše o malou místnůstku, v které byste klasickou toaletu hledali marně. Večer pak místní paní, která se zde stará o ubytované, přinese ke každým dveřím jakýsi nočník, aby hosté přes noc nemuseli nikam cestovat.

Naši cestovatelé si také na vlastní kůži mohli vyzkoušet pravdivost rčení „Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc.“ Takže v tomto případě bylo samozřejmě pohodlnější postavit si v „hotelovém pokoji – rozumějte – v tmavé malinkaté místnůstce, vlastní stan.

A jak je to vůbec s dětmi v této zemi? Samozřejmě, že pozorovaly naše cestovatele a divily se například fotoaparátu, zprvu se ho bály, ale potom se klidně nechaly vyfotit a svým podobiznám se zvesela smály. A co se teprve dělo, když paní cestovatelka čekala v autě a prohlížela si knihu o zvířatech, kterou vydal její manžel? Kolem auta se seběhly děti a povykovaly, dokud jim knihu neukázala a ony jí nemohly listovat. Byly celé nadšené.

Nejen tyto zážitky v nás tiše pozorujících zanechaly silné dojmy. Děti měly zajímavé dotazy a bylo vidět, že alespoň chvíli přemýšlí o tom, že ne všude na světě je běžné pustit si kohoutek s vodou, mít přehršel knížek a z nich přečíst často s nelibostí pouze jednu či dvě, a to ještě tu nejtenčí s velkými písmenky a hodně obrázky. Možná i pochopily, že báječná dovolená není jen povalování se v luxusním pokoji s PSP a tablety v ruce, ale je především o těch zážitcích, které se nevymažou pouhým stisknutím tlačítka „delete“ na klávesnici. A že ten obrovský bazén vody u hotelu by vystačil k důstojnému žití celé etiopské vesnici na několik týdnů či měsíců. A že máte, milí rodiče, doma děti, které si ničeho neváží? Vezměte je příště na dovolenou místo na ostrovy třeba právě do Etiopie :)

-šn-

Pozn.: Foto z druhé besedy o zvířátkách.